Červen 2014

Nejslavnější Aehrenthal

3. června 2014 v 18:11 | Ivan Motýl, časopis Týden |  Doksany
Článek o nejslavnějším Aehrenthalovi publikovaný na www.tyden.cz

Smrt ministra
Šlechtic a ministr zahraničí zemřel. Zámek Hrubá Skála pláče

Ministr zahraničí Lexa z Aehrenthalu v rakvi.
17.02.2012 10:50





17. únor 1912: "Rozloučil se se svou rodinou v plném vědomí, že nastává smrt," tak popisuje denní tisk poslední chvíle ministra zahraničí a českého šlechtice.
Je to den plný osudových událostí. Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu, český šlechtic a ministr zahraničí Rakouska-Uherska, leží na smrtelné posteli a celý císařský dvůr řeší komplikovanou situaci.
Poslední hodiny před smrtí
Ministr zahraničních záležitostí Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu.Píše se 17. únor 1912 a lékaři už vědí, že z téhle nemoci se hrabě Aehrenthal, rodák z Hrubé Skály v Českém ráji, jen tak nevyleží. Bylo to jasné i umírajícímu, který jen několik dnů předtím požádal císaře o uvolnění z úřadu.
"Podle zpráv ošetřujícího lékaře se stav ministra zahraničních záležitostí hraběte Aehrenthala podstatně zhoršil. Úpadek sil pokračuje, velice těžká záducha," popisuje lékař žalostný stav ministra 17. února 1912 brzy po ránu. Císař František Josef I. se proto záhy rozhoduje uvolnit Aehrenthala z funkce.
"Milý hrabě Aehrenthale! Vzhledem k okolnosti, že zřetel na Váš zdravotní stav Vás k Mému živému politování pohnul, abyste si vyžádal sproštění z úřadu ministra Mého domu a zahraničních záležitostí, svoluji v milosti k tomuto Vámi vyžádaném sproštění," přijímá monarcha Aehrenthalovu rezignaci. Zároveň smrtelně nemocného ještě vyznamenává: "Jako znamení Své trvalé oddanosti propůjčuji Vám brilianty k velkokříži Svého řádu svatého Štěpána."
Zrak mu úplně vyhasl
Zpráva o úmrtí v Národní politice.Postupem dne se ministrův stav stále zhoršuje a kolem poledne se u svého lože loučí s rodinou a přáteli. "Jak se sděluje, byla scéna tato neobyčejně dojímavá, rozčilující, přímo ohromující. Lékaři odešli od lože hr. Aehrenthala hluboce dojati," napsaly později pražské Národní listy. "Odpoledne o 4. hod. dostavil se tajemník nunciatury msgre. Rossi, aby udělil mu poslední pomazání. Aehrenthal mohl mluvit, leč neslyšel téměř nic a také zrak mu úplně vyhasl, takže se zdálo, jako by oslepl." Zanedlouho po odchodu papežského vyslance český šlechtic Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu zesnul.
Ještě večer 17. února pak císař František Josef I. navrhuje, aby se novým ministrem zahraničních záležitostí stal Leopold hrabě Berchtold, který mimochodem výborně ovládal češtinu. Šlo o nejdůležitější post ve vládě, neboť ministr zahraničí se snažil udržet v sousedském míru nesmírně obrovskou zemi. Vždyť k rakousko-uherské monarchii patřil dnešní přístav Terst, Chorvatsko i Bosna s Hercegovinou, Uhry, Čechy, Halič či dnešní ukrajinsko-rumunská Bukovina.
Zpráva o smrti hraběte Aehrenthala také těžce zasáhla jeho příbuzenstvo na zámku na Hrubé Skále v Českém ráji, kde se zesnulý ministr narodil. O sídlo se rod Aehrenthalů podnes marně soudí s českým státem, zámek se přitom paradoxně dostal do vlastnictví lidí údajně z okruhu "postsovětských mafií", konkrétně jde o Manka Ugrekhelidze z Gruzie a Tenziga Kharebava z Ruské federace.

Schwarzenbergův úřad o Aehrenthalovi
Ministr Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu.Podle informací, které o životě ministra Aehrenthala poskytuje dnešní ministerstvo zahraničí, mimochodem řízené dalším českým šlechticem Karlem Schwarzenbergem, se Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu narodil na zámku Hrubá Skála v dnešním okrese Semily 27. září 1854. Pocházel z rodu, který nepatřil k tradiční šlechtě. Jeho předkové byli českého původu a přinejmenším od 17. století žili jako rolníci na Příbramsku. Lexové se později stali pražskými měšťany, roku 1790 byli povýšeni do šlechtického stavu s přídomkem z Aehrenthalu a roku 1828 získali právo užívat baronský titul. Začali se hlásit k německé části české šlechty. Otec Aloyse Lexy Johann Baptist působil na politické scéně jako předák Strany ústavověrného velkostatku.
Aloys baron Lexa z Aehrenthalu studoval práva nejdříve v Bonnu a poté na Karlově univerzitě v Praze. Po dokončení studií působil jako atašé na rakousko-uherském velvyslanectví v Paříži. V letech 1878-1883 pokračoval ve své diplomatické kariéře na velvyslanectví v Petrohradě. V letech 1883-1888 pracoval na ministerstvu zahraničí ve Vídni, které tehdy vedl moravský šlechtic Gustav hrabě Kalnóky. Roku 1888 se Lexa z Aehrenthalu vrátil na velvyslanectví v Petrohradě v hodnosti legačního rady. Roku 1895 byl jmenován vyslancem v Bukurešti. Po skončení mise roku 1899 nastoupil jako velvyslanec na jemu dobře známou ambasádu v Petrohradě a v Rusku zůstal až do roku 1906, kdy byl jmenován ministrem zahraničí.


Kandidát na Nobelovu cenu
Ministr Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu.Ministr Lexa z Aehrenthalu byl silnou autoritativní osobností a konzervativním politikem, jenž odmítal liberalizaci veřejného života. Chtěl z monarchie vytvořit velmoc, která by hrála rozhodující roli v evropské politice. Snažil se zemi vymanit ze závislosti na svém mocnějším spojenci - Německu. Místo jednoznačné orientace na německou politiku prohluboval kontakty i s dalšími zeměmi. Snažil se posílit spolupráci s Ruskem, s nímž ho pojily vazby z dob jeho působení na ambasádě v Petrohradě. Urovnával napětí s Itálií, která sice působila s Rakousko-Uherskem a Německem v tzv. Trojspolku, ale ke svým spojeneckým závazkům se stavěla velice rezervovaně. Silou své osobnosti dosáhl ministr Lexa z Aehrenthalu takových výsledků, že se o něm uvažovalo jako o kandidátu na Nobelovu cenu míru za rok 1907.
Lexovy autoritativní sklony v určitých případech vedly k rychlým úspěchům v mezinárodní politice, ale zároveň v sobě nesly riziko diplomatických roztržek. Roku 1903 byla v Srbsku krvavým pučem sesazena královská dynastie Obrenovičů, tradičních rakouských spojenců, a k moci se dostal rod Karadjordjevičů, který zaujal proti Habsburkům nepřátelské pozice. Roku 1908 proběhla v Turecku tzv. mladoturecká revoluce. Mladoturci výrazně omezili absolutistickou moc tureckého sultána, zavedli konstituční monarchii a politický vývoj postupně směřoval k zavedení republikánského režimu. Obě události znamenaly výrazné ohrožení velmocenského postavení habsburské monarchie na Balkáně. Ministr Lexa z Aehrenthalu se roku 1908 rozhodl situaci řešit připojením Bosny a Hercegoviny. Habsburská monarchie sice Bosnu a Hercegovinu fakticky ovládala už od Berlínského kongresu v roce 1878, ale území stále formálně patřilo turecké říši.

Anexe Bosny
Baron Lexa z Aehrenthalu se na moravském zámku Buchlov setkal s nepřipraveným ruským ministrem zahraničí Izvolským a vymohl si od něj nejasný příslib souhlasu s anexí Bosny a Hercegoviny. S ostatními velmocemi svou akci nekonzultoval vůbec. 7. října 1908 připojilo Rakousko-Uhersko Bosnu a Hercegovinu k svému území a postavilo ostatní evropské státy před hotovou věc. Mezinárodní situace se vyhrotila tak, že hrozilo rozpoutání války. Lexovi z Aehrenthalu se rázným postupem podařilo nebezpečí okamžitého konfliktu zažehnat a roku 1909 za své úspěchy dokonce získal hraběcí titul. Vztahy mezi evropskými velmocemi ale už zůstaly vyhrocené.
Přestože se Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu postaral o eskalaci napětí, snažil se o zachování míru. Za těchto okolností představovaly velkou hrozbu aktivity mocného šéfa generálního štábu rakousko-uherské armády Franze Conrada von Hötzendorf. Polní maršál Conrad von Hötzendorf za nejlepší řešení nesrovnalostí mezi jednotlivými státy pokládal preventivní válku. V době, kdy mělo Rakousko napjaté vztahy kromě Německa prakticky s každým, byly jeho názory velmi nebezpečné. Lexovi z Aehrenthalu se podařilo koncem roku 1911 dosáhnout odvolání Conrada von Hötzendorf z funkce.
S úmrtím Aehrenthala ale zmizela z politické scény osobnost, která by dokázala usměrňovat mezinárodní situaci, k jejímuž vyhrocení do jisté míry přispěla. Rakousko-Uhersko směřovalo k první světové válce. Lexovým nástupcem ve funkci se stal další český šlechtic Leopold Berchtold z Uherčic, který se první světové války dožil již jako autor ultimáta Srbsku.
AUTOR: IVAN MOTÝL FOTO: ARCHIV

Doksany a rod Aehrenthalů

3. června 2014 v 17:42 | pCh |  Doksany
Po zrušení kláštera sester premonstrátek císařem Josefem II roku 1782 měnilo doksanské panství po několik let majitele, až je konečně roku 1804 zakoupil svobodný rytíř Jan Antonín Lexa z Aehrenthalu. Aehrenthalové nepařili mezi tradiční rodovou šlechtu. Podle historika pana Aleše Skřivana st.(Historický obzor, IX.-X.2011) lze prokázat, že "přinejmenším od poslední čtvrtiny sedmnáctého století byli Aehrenthalovi předkové malí rolníci a řemeslníci, kteří žili v Příbrami a okolí. Byli římskými katolíky a téměř určitě českého původu". Aehrenthal (česky těžko přeložitelné slovo, něco jako z
"Klasoúdolí", což se odvozuje z německého slova Ähre značící klas). Zřejmě se tu jedná o narážku na obilí dodávané pro armádu.Tři obilné klasy byly mimo jiné také vepsány do rodového znaku
Aehrenthalů.U zrodu bohatství rodu stál právě Jan Antonín Alexandr, krátce nazývaný Lexa, který měl tehdy v Praze (v místě dnešní Lucerny) dům a který stal se hlavním dodavatelem obilí pro rakouskou armádu v dobách sedmileté války a následně během válek napoleonských. Za své zásluh
y byl v roce 1790 císařem Leopoldem II. povýšen do rytířského stavu a získal přídomek
Jan Antonín I. Lexa Aehrenthal (1733 - 4.2.1824 v Praze) se dožil 91 let a kromě Doksan koupil ještě Hrubou Skálu (od Adama Valdštejna v roce 1821) a panství Trpísty s nádherným barokním zámkem a rozlehlým parkem na Plzeňsku.
Společenské postavení rodu, založené na úspěšném hospodářském podnikání, nabývalo na významu a upevňovalo se i uzavíráním sňatků s předními šlechtickými rody. Pokračovatel dynastie Jan Antonín Baptista (*1771(7) - †1845 v Doksanech, na obr.) získal roku 1828 titul barona.
Koncem 19. století začal jejich vliv pronikat až k císařskému dvoru ve Vídni, což se projevilo tím, že nejvýznamnější člen
rodu, hrabě Alois Leopold Lexa von Aehrenthal (vnuk Jana Baptisty), se uplatnil jako úspěšný diplomat zastupující zájmy Rakousko-Uherska v cizině, zejména na velmi citlivém místě v Petrohradě. Stal se rádcem rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. (1830-1916), který mu nakonec svěřil zahraniční politiku mocnářství a jmenoval ho v roce 1906 ministrem zahraničí.
Ministr Lexa z Aehrenthalu byl silnou autoritativní osobností a konzervativním politikem, který odmítal liberalizaci veřejného života. Chtěl z Rakousko - Uherska vytvořit velmoc, která by hrála rozhodující roli v evropské politice. Snažil se Habsburskou monarchii vymanit ze závislosti na svém mocnějším spojenci Německu. Místo jednoznačné orientace na německou politiku prohluboval kontakty i s dalšími zeměmi. Snažil se posílit spolupráci s Ruskem, s nímž ho pojily vazby z dob jeho působení na ambasádě v St. Peterburgu. Urovnával napětí s Itálií, která sice působila s Rakousko - Uherskem a Německem v tzv. Trojspolku, ale ke svým spojeneckým závazkům se stavěla velice rezervovaně.
Silou své osobnosti dosáhl ministr Lexa z Aehrenthalu takových výsledků, že se o něm uvažovalo
jako o kandidátu na Nobelovu cenu míru za rok 1907. V roce 1909 povýšen do rakouského hraběcího stavu. Přes všechny tyto zásluhy je osobnost Aloise Lexy z Aehrentalu hodnocena značně rozporuplně. Za bosenské krize v letech 1908-1909 přivedl svým působením habsburskou monarchii na pokraj války a anexí Bosny a Hercegoviny uvedl do chodu události, které ve svém důsledku vedly k rozpoutání první světové války v roce 1914. Té se však Alois Lexa nedožil, neboť 17. února 1912 zemřel ve Vídni po několikaletém boji s leukémií.
Jeho ostatky byly stejného roku uloženy v románské kryptě doksanského kostela Narození Panny Marie, ale o tom příště……
--------------------------------------------------------------------------------------------

Zdroj: - časopis Historický obzor IX.-X. 2011
- publikace pana Václava Krpeše - "Vzpomínky"
- časopis Týden
- internet