Březen 2014

Doksany - Kněžna Terezia Poniatowská - Kinská

9. března 2014 v 23:02 | pCh |  Doksany

Kněžna Poniatowská, rozená Kinská(1740-1806),

Poté co roku 1782 císař Josef II. zrušil doksanský klášter sester premonstrátek, bylo krásné klášterní stavení přeměněno na vojenskou nemocnici pro posádku pevnosti Terezína, která se tehdy ještě stavěla. Od roku 1785 pak sloužil klášter jako kasárna. Vojenská surovost a bezohlednost se záhy začala projevovat na výbavě kláštera.
Poškození neušly ani řezby a obrazy v kostele. V prostorách klášterních se vařilo, nábytkem a ji
ným vybavením se rozdělával oheň, dřevěné a kamenné okrasy se surovým způsobem srážely ze zdí a rozbíjely.
Po tomto osm let trvajícím bezútěšném období převzala panství roku 1790 v nájem kněžna Terezie Poniatowská, rozená Kinská. Tento pouze do roku 1798 trvající pronájem měl na panství doksanské vliv přímo blahodárný.

Kněžna Terezie byla úředníky i poddanými velmi oblíbená pro svou milou a laskavou povahu. Byla vdovou po bratru polského krále Stanislava Augusta, knížeti Ondřeji Poniatowském, který zemřel 3.března 1773 jako rakouský generální zbrojmistr. Pocházela ze starobylého českého rodu. Jejím otcem byl český šlechtic Leopold Ferdinad, hrabě Kinský z Vchynic a Tetova(Chlumec nad Cidlinou). Kníže Poniatowski se s Terezií setkal při pobytu mezi českými šlechtici a okamžitě se do ní zamiloval. Ona jeho lásku opětovala. Ačkoliv pocházela z dobré rodiny a byla v přízni císařovny Marie Terezie, nebyla příliš bohatá, což byl důvod proč rodina Poniatowských dlouho sňatku nepřála. Nakonec Ondřejovi bratři věnovali páru roční důchod dva tisíce dukátů a Stanislav, budoucí král Polska, jim daroval diamanty přivezené z Ruska. Svatba se konala roku 1760 a manželé měli dvě děti. Dceru Viktorii a syna Josefa, budoucího polského národního hrdinu.

Poté co ve svých 33 letech ovdověla, uchýlila se ke svému bratrovi do Chroustovic.


Roku 1790 si od náboženského fondu pronajala doksanské panství, kde žila společně se svou dcerou. Její syn kníže Josef Antonín Poniatowský, narozený ve Varšavě roku 1762, byl miláčkem svého strýce, krále Stanislava Augusta a nejvíce pobýval u polského dvora. Do Doksan však často jezdil navštívit svou matku a krásnou "jednookou" sestru. V Doksanech se bavíval běháním o závod a přeskakováním všelijakých překážek v cestě. Věnoval se aktivně vojenské kariéře a jako jediný cizinec se stal maršálem francouzské Napoleónovy armády. Padl po statečném boji v bitvě u Lipska dne 19. října 1813. Jeho osobě se budeme věnovat později.

Za své obydlí si kněžna Terezie v Doksanech zvolila v té době ještě krásnou budovu prelatury(tj. obydlí probošta), kterou přebudovala na panské sídlo. Později si ve východní části obce nechala vybudovat malý zámeček, jemuž dala jméno Terespol. Ten později po vybudování školy sloužil jako obydlí učitelského sboru.

V Doksanech a Brňanech pořádala "slavně vystrojené" bály. Jejím častým společníkem byl generál Lascy a několik znamenitých polských magnátů. Trpívala "rakovitými" bolestmi stehna, což ji nutilo k pěší chůzi a ke stání. Sedět mohla na zvlášť k tomu upraveném křesle.

Když pak roku 1798 koupil panství doksanské plukovník baron Jakub Wimmer, všichni odchodu kněžny Poniatowské litovali. Ta pak střídavě pobývala ve svém záměčku Terespol a v Praze. Zemřela v Doksanech 26.září 1806. Byla pochována na Olšanském hřbitově v Praze.


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zdroj:
František Beneš - Časopis Musea království Českého pro dějepis hlavně český - 1863
Wikipedia

Doksany - původ jména

7. března 2014 v 10:51 | pCh |  Doksany

Doksany - původ jména

Názory na původ jména Doksany jsou velmi různé. Legenda přisuzuje vznik tohoto jména zakladatelce kláštera kněžně Getrudě, manželce tehdy ještě knížete(od r.1158 krále) Vladislava II. Gertruda byla dcerou Leopolda III. markraběte Rakouského z rodu Babenberků, sestrou markraběte Jindřicha Jasomirgotta Rakouského a nevlastní sestrou krále Konrada III. z rodu Hohenstaufů. Do Čech přišla z vídeňského dvora jako velmi vzdělaná a zbožná žena. V Praze se díky biskupovi Jindřichu Zídkovi seznámila s řádem premonstrátů, který se ji zalíbil pro své reformní snahy. Pojala myšlenku založit v Čechách i ženskou odnož řádu. Začala tedy hledat vhodné místo pro založení kláštera, které nalezla na lovecké výpravě se svým manželem a družinou v okolí dolního toku Ohře, kde se v tém době nacházela knížecí obora a kde Vladislav II. rád lovil.

Toto místo leželo v ohbí řeky, u brodu, uprostřed tiché nedotčené krajiny. Její úmysl založit klášter právě zde byl od počátku velmi pevný a nezvratný. Prý ji neodradil ani nesouhlas ostatních členů družiny, kteří označovali tuto krajinu za příliš pustou, močálovitou a nezdravou. Na všechny jejich námitky vyjádřené větou "Es kann nicht doch sein"(jako že to tady nejde ":-)) odpovídala Gertruda prý zatvrzele "Es kann doch sein" (Ale jde... :-)). Podle probošta Míky z tohoto rčení vznikl název Doch-sein(Dog-seyn) => Dogzan => Doksany. Přestože tento výklad převzali někteří další badatelé, dnes je považován spíše za legendu. Že tato legenda byla v období baroka živá dokazuje např. velká freska na západní stěně klášterní jídelny (refektáře), dílo malíře Josefa Redelmayera (1727 - 1788) z roku 1755.






Zdroj:
Václav Krpeš - Počátky kláštera řeholních sester premonstrátek v Doksanech nad Ohří - 2003
Josef Hobzek - Kulturní památka Doksany - 1983
František Beneš - Časopis Musea království Českého pro dějepis hlavně český - 1863