
II. Horstvo
Celý okres litoměřický prostoupen jest českým Středohořim. Tento systém horský ohraničují na severu Rudohory s hnědouhelnou pánví k nim přilehlou, Děčínské stěny, pískovcové hory polabské s tak zvaným Českým Švýcarskem, na severovýchodě Lužické hory, na jihu dubská vrchovina, část labského údolí od Polep k Lovo-sicům, Řipská vysočina s Peruckou a na jihozápadě pláň Žatecká. Tvoří elipsu, jejíž delší osa jde od Lovosic k Jedli (Tanenberku), malá od Litoměřic k Zdirnici (Telnici). Větší roviny jsou mezi Labem a Ohří mezi Litoměřicemi a Terezínem a od Ňučnic u Polep k Dolním Encovanúm. Rovina tato jest ukončením Zlatého Prutu, počínajícího po březích Labe u Hradec Králové a táhnoucího se až k Vel. Žernosekám, kde jej Labská Brána uzavírá. Menší roviny a údolí jsou mezi jednotlivými hřbety vrchů.
Středohoří v okrese tvoří skupiny, z nichž "nejdúležitější jest skupina Milešovky, Sedla, Bukové hory (Činku: Zinkenstein).

Milešovka
Hlavní hřeben Milešovky počíná Březinou, dosahuje největší výšky čedičovou homolí Milešovky (875 m n. m.; relativní výška 315 mtr), končí Kibičkou a Děbušem a přechází k severu do okresu ústeckého. Z kužele Milešovky, kde zřízena jest rozhledna s výškovou meteorologickou stanicí, jest nejkrásnější rozhled v Středohoří. Sám Alex. Humboldt označil rozhled ten za jeden z nejkrásnějších. Před zraky našimi k jihu jak zvlněné moře rozkládají se lesnaté kužele středo-horské se zříceninami hradů, v dáli k jihu svítí zeleň širých rovin s kuželem Řípu v popředí a na horizontě jihozápadním rýsují se tmavé obrysy Šumavy s Luzným. Šťastlivci tvrdí, že při zvláště jasnem vzduchu viděti jest i hroty stověžaté matičky Prahy. Konec stříbrné stuhy Labe odvede naše oči od jihozápadu přes Říp k Sovici, Vlhoši, Sedlu, za nimiž jeví se kontury horstva pohraničního od Kluže, Luže, Hochvaldu v Lužických horách, hřbet Jizerských hor s Ještědem a Krkonošemi. Za dnů mlhavých moře mlh, za deštivých kruhové duhy, za bouří divukrásné formace blesků, které zvláště tím více vynikají, čím níže bouře se nese. Všecky tyto imposantní zjevy jsou příčinou, že vrchol Milešovky již od dávných dob byl cílem ctitelů krás přírodních. Již od roku 1825 byla upravena na vrcholu pro ty, kteři se východem slunce pokochati chtěli, prostá chyže z mechu. Od r. 1905 jest na Milešovce vystavěn hostinec s výškovou povětrnostní stanicí a 18 m vysokou věží. Severozápadní strana vrchu sváží se srázně; k jižnímu a východ, svahu druží se Sibeňák (Galgenberg), Dubický vrch a Dlouhý vrch, za ním znělcová Kletečná s pralesem; k jihu Hrušolka s Liščím vrchem, k severu Hora. Za prorvou Lučního potoka k západu Kibička a Děbuš.
V Radejšínském výběžku okresu, odděleném od skupiny Milešovské Radejšínským potokem a Záskalím (Sasgalle) zasahuje do okresu našeho nejjižnější cíp Podlešínské planiny se známým Dubickým kostelíčkem (na půdě okresu ústeckého) malebně nad Labem položeným s pěkným pohledem do Polabí. Souběžně s řetězem Milešovským, oddělen údolím Milešovského potoka, táhne se hřbet Táhliny (Tallina 660 m,) nefelinový čedič s vrcholy Páková (610 m), Vřeténka (612 m), Hora (686), Lhotou (Honosíce 563 m), Ostrým (552 m), se zříceninou. Skupina Ralska (Radelstein) (750 m). Ostrého u Červeného Újezda (717 m), Srbska (556 m) náleži k nejmohutnějším. Od této k jihozápadu táhne se hřbet Dlouhého Vrchu, znělcová Lišná (543 m), s Oltáříkem (Altar), Hrádkem (se zříceninou), Plešivcem (Ploschenberg) 476, Šibeňákem (305 m) k Babě přímo k jihu, Kozí Horkou k jihovýchodu a s Vršetínem (446 m), Hasenburk s charakteristickou ruinou tvoří nejjižnější jeho výběžek. Třetím rovnoběžným hřbetem s Milešovským hřebenem jest skupina Lovoše, táhnoucí se od Sutomského vrchu (505 m), Košťálová (488 m) s malebnou zříceninou, Jezcrkou (485 m) k znělcovému Borečskému vrchu se.známými fumarolly, v jichž teplých výparech i v nejtužších
zimách zachovává se zeleň trávy, zatím co páry vytvářejí na větvích keřů krystaly jinovatky. Hřbet tento, dosahující nejvyššího vypnutí Lovošem (572 m, relativní výška 430 m), jehož vyhlídka závodí pro blízkost Labe a pro výhodu okrajového postavení s rozhledem Milešovky; odtud snižuje se ke Kibičce (417 m) též Malým Lovošem zvané, na jejíž vrcholu jest přes 3 metry vysoký znělcový Panenský Kámen, k němuž se víže pověst o 3 zkamenělých pannách a od ní k Labské Bráně. Pokračováním tohoto řetězu na pravém břehu Labe jest Kalvárie, Stražiště, Hrádek, Velká Vendula (279 m), jejíž jižní svah rodí nejlepší víno zdejšího kraje, které jakostí předčí i mělničinu.
Nejúžeji sevřen jest tok řeky v Labské Bráně, na levém břehu Dobrým (311 m), na pr. Kalvárií (slíd. břidlice) 239 m. Od Hrádku s Ďáblovým drápem, opředeným lidovými pověstmi, ke Skalce (Skalken) snižuje se tento hřbet k silnici vedoucí z Libochovan přes Kamýk do Velkých Žernosek; nade vsí Kamýkem s vrchem téhož jména (382 metrů) se zříceninou a slují připíná se na řetěz počínající Ďáblikem 456 m nad Církvicemi a táhnoucí se k jihozápadu s vrcholy Trabicí (435 m), Plešivcem (Jordán), v jehož čedičových a znělcových stržích i v nejteplejších dnech, zvláště po velkých lijácích, udržuje se led; i když led zmizí, nápadný jest veliký rozdíl temperatury nad povrchem a pod nakupenými kameny (až 30" C). Od Plešivce svažuje se na východ Chlumkem (Klomek) k Miřejovicům a k jihu táhne se hřbetem Bídnice (také Binkou, zvaným Bidnitzerůcken 340 m) k Malíci a k Radobylu (živcový čedič 398 m, relativní výška nad Labem 256). Karel IV. dle listiny ze 7. května r. 1359 dovolil Litoměřickým založení vinic na něm. Stráň k Miřejovicům dosud Újezd se zove (Augest)- Radobyl byl oblíbeným místem pěvce "Máje" K. H. Máchy. Krásný kužel Radobylu znesvářen jest na svahu severním velkým lomem, jemuž brzo celá tato polovina krásného toho vrchu padne za oběť. Na vrcholu Radobylu jest 8 m vysoký železný kříž.
Radobyl u Litoměřic.Rovnoběžně s hřebenem tímto táhne se přes 15 km dlouhý řetěz, počínající Kozím vrchem a Střekovem u Ústí n. Lab. a přestupující na okres litoměřický Kuklou (Tannbusch, Guggellberg) 673 m, která jest nejvyšším bodem pásma tohoto; od Kukly postupuje v horský uzel Babiny (630 m), který vybíhá k západu třemi hřbety; prvý s Lerchenbergem v Ústeckém okresu, druhý s
Matrou (595 m nad Sebuzínem a třetí s Varhoštěm (645 m) s krásnou vyhlídkou; dále k jihu postupuje hřbetem s vrcholy Lysou Horou (574 m), Velkým (543 m) a Malým Hradiskem (453 m). Východní část uzlu Babiny zdobí pískovcový Brandberg (576 m), na jih od něho stojí znělcový Špičák (668 m), jižněji Kamenáč (Stcinberg 661 m), odtud k jihu jde táhlý hřbet Dlouhého vrchu počínajícího Širokým vrchem dostupující Babou (652 m) své největší výšky a končící Křížovým vrchem (584 m) Do údolí mezi Pokratickým a Vlčím potokem vybíhá řada menších vrchů sopečného původu, z nichž zajímavý jest vrch Kočka, starý název Soví Hůrka a Kamýček (276 m), mající na vrcholu shluk kamenů podoby sedící kočky; nejvyšší jest Homolka (354 m) a nejnižší z nich Mostná Hora (Mostka, 272), mající jméno od služebnosti na ní kdysi položené (dodávka dřeva k opravám labského dřevěného mostu). Pod vrchem tímto nalézá se vilová čtvrt Litoměřic a vrch sám jest proměněn v pěkné sady; na vrcholu jeho jest rozhledna s povětrnostní stanicí. Od východního úpatí Dlouhého vrchu zdvihá se nad Myšticemi Zlatý vrch (Liščín, 433 m) s pěknou vyhlídkou; od něhož téměř souběžně s řetězem Dlouhého vrchu táhne se řada menších kopců.
Jihovýchodně od Kukly zdvihá se nad Tašovem znělcová plochá kupa Rovného (529 m), od ní dále nad údolím Proboštského a Homol-ského potoka značně nižší Holý Kluk (329 m Holley Kluk) dále Kamenný vrch (500 m) a od něho severozápadně ladně vypnutá Panna (593 m), jež byla v dobách husitských majetkem řádu německých rytířů.
Proti Panně k jihovýchodu strmí kdysi sok její znělcový Kalich (570 m), Žižkův hrad, na jehož sploštělém temeni jsou smutné poslední zbytky hradu v rozvalinách, opuštěny. Za údolím potoka "Tří vrchů" táhne se směrem severovýchodním řada vrchu s nejvyšším Třívrchem (454 m), od něhož potok na něm pramenící dostal své jméno. Rada tato počíná v uzlu Babiny Hrušovou (407 m) a končí Horkou (392 m). Stranou a Vinným (300 m).
Úvalem Lučního a Týneckého potoka oddělen jest hřbet tento od nejvyšší vypnuliny okresu na pravém břehu labském, skupiny Sedla (Kleče-Geltsch). Tato počíná u Labe v Ústeckém okresu Pustým, táhne se k Matzensteinu (584 m) na hranicích obou okresů dále mezi Zlatým a Homolským potokem k Doubravci a Touchořímu dosahuje Richtersteinem výšky 525 m, pak snižuje se v úval Týnce a vystupuje hned za ním v Malé Sedlo (541); odtud vyvrcholí k jihu v hřebenovitý vrchol Sedla do výšky 725 m (relativní výška nad Liběšicemi 480 m); jest to nejvyšší vrchol Středohoří na pravém břehu Labe. Z vrcholu jeho je překrásný rozhled. Sám jest z Petřínské rozhledny i z Krkonoš snadno viditelný. Závadou rozhledu jest, že z jednoho místa nelze viděti celý kruhový obzor. Přes stříbrnou stuhu Labe vidíme malebné kontury Košťálová, Hasenburku s pozadím lounských vrchů, ve předu Lovoš, Radobyl, přes Dlouhý vrch zříme v pozadí Milešovku a Kletečnou, na jihu za Labem Řip, v modré dálce Petřín, jihovýchodně Vrátno, Housku, Perštýn, oba Bezdězy, východně Ralsko, Ještědský hřbet, Hochvvald, Kluž a Luž, severozápadně Jedlovou, Tanečnici (Tanzplan) u Dolní Poustevny, severovýchodně Sněžku a na severu a severozápadě masiv Rudohor. I Jesuita Balbin r. 1679 při návštěvě panství Liběšického, řádu tehda náležejícího, velebí krásu rozhledu. K Sedlu druží se na jihovýchodě Mlýnský vrch (522 m) na západě fonolitový kužel Litýše (487 m) se zříceninou hradu. Malebná vesnička Jeleč (Geltshaůseln), stulená v náruč lesů na úbočích těchto tří vrchů činí rozkošný dojem alpské horské vísky. Sedlo a Pláň tvoří rozvodí Třebušínské kotliny na jihu a Zubrnické na severu; v této k severu obrácené straně sníh déle leží (Lošovice. Knínice) a na jaře často pozdní mrazy uhodí. V Třebušínském úvalu počinaji jarní hospodářské práce i o 14 dní dříve než v kotlině Zubrnické.
U ústí Zlatého potoka podél pravého břehu počíná široký hřbet Bukové hory, dostupující nejvyšší výše na hranicích okresu ústeckého a děčínského v blízkosti pomezí našeho okresu Bukovou horou 685 m), jejíž rozhled náleží k nejkrásnějším (viděti je prý 9krát Labe, nazývají jej také Rigi Polabí). Alexandr Humbolt vystoupil naň v roce 1846. Od tohoto vrchu rozděluje se hřeben hlavní ve dvě skoro souběžná ramena, v jichž údolí teče Příbramský potok, vznikající u Příbramě (Biebersdorf). Severnější rameno přechází z Děčínského okresu do Litoměřického u vesnice Velké Javorské (Gross Jober), jejíž výška nad mořem jest přes 500 m ; na sever od vesnice čnící Rabštýn dosahuje výšky 582 m. Druhý hřbet postupující po pravém břehu Příbramského potoka v průměrné výšce 600 m, dosahuje v okresu litoměřickém nejvyšší výšky Sekyrou (Hundorfer Beile, 608 m), táhne se k jihozápadu přes Binov (Binberg, 542 m), zavíraje jedno z nejromantičtějších údoli "Bobří úval" s krásnými vodopády svých drobných přítoků (nejvyšší 12 m vysoký vodopád potoku Starost (Sorge). Oba hřbety v místech, kde přecházejí v obvod okresu litoměřického spojuje, do Bobřího potoku strmě spadající' "Henn". Odtud pokračují spojené hřbety Bukové hory k západu ke Kozlu (160 m) a dále do okresu českolipského. Od Sekyry přes Mukařov k jihu vybíhá hřbet tento na levém břehu Mukařovského či Ústeckého potoka (Munkerbach) v planinu, která zvolna svažuje se k jihu od Sedelské skupiny potokem Lučním (Luhabach) oddělenou; nejvyšším
vrcholem jejím jest z tefr. tufů složená Kukla (Gúgelspitze, Fiegerberg 557 m) s rozhlednou a restaurací, na jihozápadě Levínský vrch s kostelem a mezi údolím Hradeckého a Lučního potoka vrchy Hradecký (516 m) a kuželík Mešníku (Meschnik 500 m), plochý vrchol Žebráku. Na východ od Kukly údolím ústeckého potoka vrchem Dubským (Eichberg 463 m) s krásnými hranoly čediče na vrcholí počíná kompaktní, široký hřbet horský, končící na západě vrchem Ronovem (551 m), na jehož tupém čedičovém temeni jsou zbytky starého hradu pánů z Ronova.

Přirozená jižní hranice tohoto hřbetu - Ronovský potok - jest zároveň hranicí Středohoří a Dubské pískovcové planiny, která je částí širé křídové planiny středočeské a prostírá se mezi Labem, Ploučnicí a Jizerou. Přibližnou hranicí její jest v našem okresu od pravého Labského břehu dolní tok Močidel a traf dráhy z Litoměřic do Blížvedel a západní část Ronovského hřbetu. Planina tato prorvána jest četnými úvaly, stržemi, soutěskami, malými podélnými i příčnými údolíčky, po jichž březích táhnou se terrasy, ploché hřebeny pískovcové prostoupené hojně sopečnými vrchy, z nichž nejvyšší je fonolitový Vlhoš (610 m n. m., 300 m rel. výš.), zvláště severní svah jeho se skupinou pískovcových rozervaných skal působí dojmem divoké romantiky. Pěkný pohled na Vlhoš jest od vesnice Skalky z Husí cesty, která vede k bizarnímu pískovcovému útvaru Huse (Gansberg) 478 m. Podobný groteskní útvar pískovcový jest Sfinx u Schónbornu, Hřídelík (Starý dům) u Blížvedel, Opičí kámen u Uštěku. V labyrintech skal voda vyhlodala přirozená koryta a celé jeskyně, které v bouřích válečných a náboženských byly bezpečným útulkem lidí dobrých i zlých a ochranou jich poctivě i nepoctivě nabytého majetku. Mnohá místa opředena jsou zkazkami a pověstmi z oněch dávno zašlých časů. Na jih od Husí cesty Kraví rokle, Kapanice, Obří rokle a jiná jména jsou památky těch zhaslých dob. Potok Ústecký prolamuje planinu tuto od severu k jihu a tvoří s přítoky svými krásná údolí, z nichž některá dosud česká pomístná jména zachovala (Kuchyňka( Čertův příkop, (Tschetreigraben), Velké pole (Welkenpole), Velké háje (Welkenhajegraben), Podivín a Dolíčky (Dulitzken).
Část planiny dubské dále k západu vytváří plateau Hořidelské s nejvyšším vrchem Hořidlem. Jméno jeho připomíná někdejší jeho úlohu v řetězu ohňových stražišť, kterými dávána zpráva ohněm od zemských hranic do Prahy. V našem kraji byly to na levém břehu Labe vrchy Stražiště u Velkých Žernosek, Hořidlo, dále Ríp; druhý řetěz ohňů strážných vedl přes Humberk u Keblic na Říp; oba končily na Ládvi u Prahy. Téměř uprostřed (370 m) s pěknou vyhlídkoui na jihovýchodě od něho je Skalka (Skalken 370 m) a Holý (Holley 270 ni). Nejjižněji vyběhl kopec Prachový (Prachovei) mezi údolím Potůčku (Polutschken) a Loučky (Lautschken), na jehož vrcholu kostel sv. Václava jest jedinou památkou po bývalé vesnici v místech těch za třicetileté války zničené. Planinou Sedleckou hraničí na Luční potok, šíří se dále, vyvyšujíc se v Křemín nad samým Labem ležící (239 m relativní výška nad hladinou Labe 95 m, vzdálenost 400 m). Témě vrchu tohoto bylo za válek napoleonských odkopáno za účelem práci opevňovacích, jichž valy běžely odtud po jižní hranici nejzá-padnějši části Dubské planiny, planiny Bílé Hory, která táhne se až do údolí potoka Močidla.
Rovin má okres náš jen velmi malé procento. Největší její část jest kol řeky Labe jako zlomek a posledni výběžek Zlatého Prutu Labského, který končí přirozenou hradbou skalní "Labskou bránou", mezi Velkými a Malými Žernoseky, jak výše pověděno. Dělí se v Terezínskou rovinu mezi Labem a Ohří, Blata mezi Polepy, Encovany, Křešicemi a Okny a rovinu Píšfanskou mezi Žalhosticemi, Píšfany a Vel. Žernosekami. Potok Modla tvoři větší roviny podél celého toku od Třebenic až k ústí svému. Ostatní rovinky jsou vlastně podélná neb příčná údolí, vzniklá příčinami tektonickými a erosivni činností vody, tvořící většinou velmi úrodné kotliny, někde však pouze chudě vyživující (lada) nánosy.
V nesčíslných variantech zvlněný povrch našeho okresu jest to, co nejvíce přispívá nejen k jeho přírodním krásám, ale podpírá i jeho hospodářský rozvoj. Výškové rozdíly jednotlivých soudních okresu jsou :
Okres Lovosický, nejvyšší bod, Milešovka 835 m, nejnižší Labe 132 m.
Okres Litoměřický, nejvyšší bod Sedlo 725 m, nejnižší bod Labe 137 m.
Okres Uštěcký, nejvyšší bod Sedlo 725 m,
nejnižší bod výtok Ústeckého potoka pod Drahobuzí 156 m.
Nejvyššim bodem politického okresu litoměřického jest Milešovka 835 m, nejnižším Labe mezi Sebuzínem a Brnou, kde opouští na pravém břehu okres zdejší, leží v 65'4 km ve výši 136`39 m nad 'Jadranem. Jest tudíž výšková diíference mezi nejnižším a nejvyššim bodem okresu 696 m.
Přibližněji leží do výšky 200 m 22%,
do výšky od 200 m do 300 m na 27,5%,
od 300 m do 400 m na 16,7 %,
od 400 m do 500 m na 14,7 %,
od 500 m do 600 m na 8,7 %,
od 600 m do 900 m na 0,2 % celého politického okresu; nejvíce v nejvyšších polohách má přirozeně soudní okres Ústecký (od 300 - 400 m na 1/3 celku).

Roviny:
A. Labská : B. Oharecká : C. Modelská :
1. Blata 1. Terezínská
2. Pišfanská 2. Bohušovická
3. Lovosická
4. Libochovanská


P
Dobrý den,
ráda si čtu v historii a vždy jsem toužila po plastické mapě s udáním kopců a kopečků, abych o nich měla větší představu.
Díky Vám, jsem zase o kousek dál. Krásně napsáno, děkuji. Jana