Po dlouhé době jsem se vypravil na Oltářík. Bylo už dosti pozdě večer, takže světla kvapem ubývalo, přesto byl výhled parádní. V krajině vynikaly zejména početné lány řepky. Foťák jsem si sebou nevzal, takže jen pár snímků z mobilu.

Pod strmými skalami dostaneme se potom ke hradu a napřed ke bráně, jak i předkové jezdívali a chodívali.Bylť hrad Oltářík jednoduchý svým složením, takže málo známe tak prostých sídel, skládaje se z jediného stavení na vysoké jako stěna strmé skále.Náhodou je nám známa doba, kdy byl Oltářík založen, a víme také, kdo jej stavěl. Jakoubek ze Vřesovic, známý válečník strany podobojí, získal potem válečným několik zboží duchovních v okolí, jenž mu potom zanechány; kromě toho získal vsi Chrášťany a Děkovku. V ta léta a časy válečné( tedy 1440-1450) vystavěl se synem svým Janem hrad na skále Oltáříku. Potřebujíce peněz, zastavili Jakub a Jan hrad Oltářík Janovi z Polenska a z Vršovic ve 300 kop gr. a slíbili mu, kdyby král v zemi byl, potvrzení a majestát na týž hrad a oboje vsi zjednati. K tomu ale nedošlo a Mikuláš z Polenska, dědic Janův, postoupil Oltáříka léta 1468 Janovi a Oldřichovi bratřím z Hazemburka *k upomínání, dobývání a s ním jako svým vlastnictvím učinění*. S upomínání a dobývání v následujících letech plných bouří válečných sešlo, aniž jest známo, kdo Oltářík potom držel. V 16. století držel jej Vilém z IIlburka a na Ronově, jenž posledním svým pořízením (1531, 25.února) odkázal všechny své statky a tedy i "zámek Oltářík" Anežce hraběnce z Helfenšteina, manželce své, do života a tak, aby po její smrti to vše spadlo na Annu, dceru jeho, vdanou za Jindřicha Kurcpacha z Trachenberka.
Teprve Anežce dán (1544, 25.července) majestát a potvrzení Oltáříka. Anežka zemřela okolo l. 1550 a tuším v tu dobu dostal se Oltářík v držení Volfa z Vřesovic buď skze výplatu nebo koupí. Volf zemřel l. 1569, okázav všechen svůj statek dcerám svým Anně, Mandaleně a Barboře a bratru svému Bernatovi. Tomu činili odpor ostatní Vřesovci, zejména Šebestián a Vácslav, bratří, držitelé Touchovic a Byšic, a strýc jejich Jan Posedický.
Aby Anna a Mandaléna, již samotné na živu zůstalé , měly pokoj, postoupily dotčeným pánům(1576) zámek pustý Oltářík a vsi Lahovice, Řisuty, Chrášťany a Děkovku a přidaly jim 17.500 kop, na panství Teplickém pojištěných.
Když pak se o nabyté zboží dělili, dostal Jan ty čtyři vesnice s Oltáříkem a připojil je k Podsedicům. Oltářík byl čistě vojenský hrad, na němž pán, zvyklý živobytí v druhé polovici 15. století, bydleti nemohl. Dokud trvaly války, do r. 1479, měl svou důležitost, která však pominula v míru a zvláště v 16. století, kdy se již nechtělo tak vysoko a v těsných místnostech bydleti.Opušten tedy nadobro po roce 1531. Ještě se pak 1612 jako poustka připomíná a v následujících sto letech zapomenulo se i jeho jméno a lidem později zván Hrádek.
Text převzat z publikace "HRADY ZÁMKY A TVRZE KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO - DÍL ČTRNÁCTÝ" autor Dr. AUGUST SEDLÁČEK, člen české akademie a kr. č. společnosti nauk
Teprve Anežce dán (1544, 25.července) majestát a potvrzení Oltáříka. Anežka zemřela okolo l. 1550 a tuším v tu dobu dostal se Oltářík v držení Volfa z Vřesovic buď skze výplatu nebo koupí. Volf zemřel l. 1569, okázav všechen svůj statek dcerám svým Anně, Mandaleně a Barboře a bratru svému Bernatovi. Tomu činili odpor ostatní Vřesovci, zejména Šebestián a Vácslav, bratří, držitelé Touchovic a Byšic, a strýc jejich Jan Posedický.
Aby Anna a Mandaléna, již samotné na živu zůstalé , měly pokoj, postoupily dotčeným pánům(1576) zámek pustý Oltářík a vsi Lahovice, Řisuty, Chrášťany a Děkovku a přidaly jim 17.500 kop, na panství Teplickém pojištěných.
Když pak se o nabyté zboží dělili, dostal Jan ty čtyři vesnice s Oltáříkem a připojil je k Podsedicům. Oltářík byl čistě vojenský hrad, na němž pán, zvyklý živobytí v druhé polovici 15. století, bydleti nemohl. Dokud trvaly války, do r. 1479, měl svou důležitost, která však pominula v míru a zvláště v 16. století, kdy se již nechtělo tak vysoko a v těsných místnostech bydleti.Opušten tedy nadobro po roce 1531. Ještě se pak 1612 jako poustka připomíná a v následujících sto letech zapomenulo se i jeho jméno a lidem později zván Hrádek.
Text převzat z publikace "HRADY ZÁMKY A TVRZE KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO - DÍL ČTRNÁCTÝ" autor Dr. AUGUST SEDLÁČEK, člen české akademie a kr. č. společnosti nauk


P